Harmonické konstelace

individuální harmonická konstelace, leden 2017

"Jana" přišla na individuální harmonickou konstelaci proto, aby zharmonizovala vztah s "Patrikem". Mají spolu dvě úžasné "Děti", ale jako partneři spolu nemohou být. Domluvili se, že se "Patrik" odstěhuje a bude bydlet jinde. O "Děti" se dál budou starat oba, jen každý zvlášť, oba s nimi mají hezký vztah. Všichni tak budou spokojení.

Jenže jako by je "Něco" pořád drželo u sebe a jejich "Rozchod" jako by se nějak zdržoval.

Navenek to vypadá, že nějak není možné změnit to, co se týká "Peněz", "Domácích prací" a "Závazků" vůči dětem. Na úrovni emocí "Jana" cítí "Zklamání, protože nedošlo k "Uznání" toho, "Co potřebuje", a jejích "Pocitů". V její rodině byly asi ženy, které se cítily stejně. A v rodině "Jany" i "Patrika" se asi "Muž" a "Žena" k sobě chovali vlastně docela podobně. V každém případě situace asi souvisí s tím, že všichni tvoří "Rodinu a role", které mají v té rodině.

V individuální harmonické konstelaci se díváme, co by uvedeným postavám nejvíce pomohlo.

"Jana" a "Patrik" stojí blízko sebe a dívají se na ostatní postavy.

"Uznání" se dívá na "Muže". Říká, že "Uznání" potřebuje ve skutečnosti nejvíce on.

"Muž" vnímá úlevu. Konečně to někdo uznal. Vysvětluje, že on přece dělá všechno správně. Chce se po něm, aby nedával najevo "Pocity", tak je neřeší, i když by taky nějaké měl. Proč by ale on měl nemít svoje "Pocity", a ještě vnímat pocity "Ženy"? Má se starat o "Peníze" a "Závazky", a nevnímat "Pocity", a to dělá. Tak se to po něm chtělo vždycky. A tomu odpovídá i co je to, "Co potřebuje".

Dívá se na "Rozchod". Vysvětluje, že kdyby odešel, tak by tím přiznal, že on něco nedělal správně. Že má pravdu "Žena", a on ne. A to tak není. Proto nemůže odejít.

Teď, když bylo vyjádřené "Uznání" k "Muži", dívá se "Uznání" na "Ženu". Říká, že teď potřebuje "Uznání" nejvíce ona.

"Žena" vnímá "Pocity", které jsou vedle ní. Vnímá úlevu. Vysvětluje, že ona přece taky dělá všechno správně. Tak, jak se to po ní vždycky chtělo. Dělá "Domácí práce", vnímá "Děti", má různé "Pocity" a snaží se, aby "Muž" byl rád. A tomu odpovídá i to, "Co potřebuje". A tak přece "Muž" nemůže jen tak odejít a říct, že tu její "Pocity" nejsou. To tak není.

"Něco" říká, že už se ukázalo, co "Janu" a "Patrika" drželo u sebe. Pak odchází. 

Najednou si "Žena" uvědomuje, že vlastně nemusí být závislá jen na tom, co si myslí "Muž". Že může dělat, co chce ona. Chvíli přemýšlí, a pak říká: "No jo, ale já teď nevím, co mám dělat?"

"Pocity jdou od "Ženy" k "Muži". "Muž" vnímá, že teď vlastně může mít taky svoje "Pocity". Může říkat, jak mu je, a třeba si hrát s "Dětmi". Jen teď nějak neví, jak. 

"Uznání říká, že teď je důležité uznat to, jak "Žena" a "Muž" neví, co mají dělat. To si zaslouží "Uznání", protože je to pro ně úplně nová situace a není jednoduchá.

"Rozchod" říká, že teď už k němu může dojít, a odchází.

"Děti" se dívají na "Závazky" a říkají, že ony přece nejsou žádné "Závazky". To možná tak taky bylo někdy dřív. Ony jsou ale přece živé bytosti. Mají také svoje "Pocity" a něco, "Co potřebují". A nejsou nějaká věc, o kterou se má někdo starat.

Prostě by měla maminka dělat to, co cítí, že chce, tatínek by měl taky dělat to, co cítí, že chce, a ony taky. A nějak to tak půjde. Přece jim různě pomáhají, protože je to baví. Tak proč by se zrovna z nich mělo dělat něco zvláštního a říkat, že jsou nějaké "Závazky"?

"Peníze", "Domácí práce" a "Závazky" odchází. "Peníze" a "Domácí práce" už nejsou důležité. Nějak se vyřeší.

"Uznání" se dívá na "Zklamání". Teď je důležité uznat to. Uznat, že tradiční role "Mužů" a "Žen" odpovídaly jiným podmínkám, než jsou dnes, byly vytvořené pro jinou dobu. A proto v nich postupně přestala být rovnováha. Proto "Žena" i "Muž" začali vnímat "Zklamání". Protože nešlo jen o jejich vztah, ale byl v něm ještě další vliv, to, co se od nich očekávalo. A to nemohli ani jeden naplnit. Nebo nemohli být sami sebou. A přitom se to po nich chtělo zároveň.

"Muž" a "Žena" si uvědomují, že za to ten druhý nemohl. Že na tom byli úplně stejně a "Zklamání" cítili oba. Jdou k sobě a staví se vedle sebe. "Zklamání" odchází.

"Jana" a "Patrik" vnímají úlevu. I od nich odchází "Zklamání". Uvědomují si, že vlastně nemohli mít hezký vztah. Každý z nich chtěl po tom druhém, aby dělal to, co se od něj čekalo, a zároveň byl jen tak sám sebou. I když oba dál cítí, že nechtějí být spolu, jsou rádi, že se situace zharmonizovala a už je neovlivňuje. Už k sobě nic necítí. Oba vnímají "Uznání". A mají vzájemně pochopení pro to, "Co potřebují". A jsou rádi, že situaci vyřešili pro jejich "Děti". Ty teď už můžou být jen tak samy sebou. Jdou k sobě a staví se vedle sebe před "Ženu" a "Muže".

"Děti" se dívají a vůbec neví, co to "Jana" a "Patrik" řeší. Myslí si, že každý přece může být jen tak sám sebou. Proč by měla nějak být jejich maminka jako "Žena" a tatínek jako "Muž"? Proč taky jen tak nedělají, co se jim chce, jako ony? Jdou před svoje rodiče.

Najednou úplně odchází i "Rodina a role".

"Patrik", "Jana" a jejich "Děti" teď mají mít vztah jen podle toho, jak je dobře jim jako individuálním bytostem, bez vlivu jejich rolí v rodině. Má to tak skutečně být.

V konstelačním prostoru teď stojí za sebou několik generací. Vpředu jsou "Děti", za nimi "Jana" a "Patrik", a za nimi "Žena" a "Muž". Za nimi uprostřed jsou "Pocity", a za nimi to, "Co potřebují", a podporují je.

Před nimi je "Uznání" a na všechny se dívá. Říká "Janě", "Patrikovi", "Ženě" a "Muži", že jim rozumí a že to nikdo z nich neměl jednoduché. Tak to je.

Všichni vnímají úlevu a to, že je dobře, že už mohou být každý jen sám sebou. Jsou spokojení. A k ostatním cítí pochopení.

*****************************************************************************************************************
Články je možné volně převzít, v nezměněné formě a s uvedením zdroje www.harmonickekonstelace.cz. Ukázky individuálních harmonických konstelací zveřejňuji jen v případě, že s tím klient souhlasí. Jména postav jsou změněna.