Harmonické konstelace

individuální harmonická konstelace, září 2016

Jak souvisí setkání se spřízněnou duší, transformace a syndrom vyhoření? Jednou z odpovědí může být následující harmonická konstelace..: )

"Magdaléna" se chce v individuální harmonické konstelaci podívat na "Syndrom vyhoření", který u sebe vnímá. Má pocit, že prochází "Transformací". Vnímá "Únavu". Snaží se žít nějak harmonicky, v souladu s tím, co chce "Bůh". Ale neví, jak dál.

Ze vztahů s lidmi je pro ní nejvíc důležitý "Honza", který je její "Spřízněná duše". Jenže od něj nemá "Podporu", když jí potřebuje.

Neví, jestli má dělat svojí "Práci", nebo "Něco jiného". A má "Strach".

Ví, že má asi vyzařovat pocit "Kdo jsem", ale neví jak. Chce projít tím, čím má projít. Ale kdyby to šlo, tak aby to netrvalo takový "Čas".

Na to, co to všechno znamená, se díváme v individuální harmonické konstelaci. Na začátku se ukazuje, že před "Magdalénou" je "Syndrom vyhoření". Dívají se na sebe. O kousek dál je "Transformace". Na všechno se dívají "Bůh" a "Čas".

"Spřízněná duše" poodstupuje na kraj a k ní jde i "Honza". Uvědomují si, že je to něco, čím teď "Magdaléna" musí projít sama. Kdyby tu její "Spřízněná duše" byla, nebylo by to možné. Zůstávají na kraji a pozorují jí. "Podpora" úplně odchází.

"Magdaléně" se moc ulevilo, protože nevěděla, jak má "Honzu" vnímat. Bylo jí moc líto, že jí nepomáhá, když ho potřebuje. Jenže když ví, že jí pomáhat nemá, je to vlastně v pořádku.

Ví, že teď má být sama, aby se nějak změnilo vyzařování její energie. Je to proto, že je to pro ní dobré. A kdyby jí teď někdo pomáhal, nemohl by se směr energie změnit.

"Kdo jsem" se snaží nějak prozářit svojí energií všechno, co je kolem něj. Ví, že to je správné. Ale dívá se na "Čas" a má strach, že stihne prozářit jen malý kousek. Proto se co nejvíc snaží. Vedle je "Únava", která vzniká z toho.

Najednou se "Kdo jsem" zjemňuje a prozařuje všechno kolem sebe mnohem jemnější, láskyplnější energií. Cítí, že ta vším prochází mnohem snadněji a rychleji. "Únava" odchází.

"Transformace" jde pryč, protože už proběhla. Na její místo jde "Bůh" a září na všechno kolem.

"Syndrom vyhoření" vysvětluje "Magdaléně", že on je vlastně úplně poslední fáze "Transformace". Ta už proběhla, a po ní bude "Magdaléně" mnohem lépe, než před ní. Ale ještě musí na závěr projít "Syndromem vyhoření". Tím se "Transformace" dokončí. Jinak to energeticky není možné.

Po "Transformaci" bude všechno jinak. Proto teď musí přestat fungovat to, co je teď. Taky všechno : )

"Práce", "Něco jiného" a "Strach" stojí blízko sebe. "Práce" si uvědomuje, že je něco, co odpovídá tomu, co bylo před "Transformací". Tomu, že se něco dává a něco za to dostává. Už sem nepatří, proto jde pryč. Je tu "Něco jiného", nový typ práce, který více odpovídá novému vnímání po "Transformaci".

Jenže "Něco jiného" si pak uvědomuje, že po "Transformaci" jde více o to prožívat přítomnost a vyzařovat svojí energii, než o to, co přesně je "práce". Proto také odchází. A spolu s těmito změnami odchází i "Strach".

"Magdaléna" se dívá na "Syndrom vyhoření" a na "Čas". Ví, že "Transformací" projde. Ale chtěla by, aby to proběhlo co nejrychleji. Uvědomuje si, že jí vlastně vadí, že je "Čas" omezený. Kdyby "Čas" nebyl omezený, klidně by "Transformace" mohla být dlouho. Věděla by, že pak bude mít ještě dlouho "Čas" po "Transformaci".

"Čas" jí vysvětluje, že po "Transformaci" je všechno jinak, takže je jinak i "Čas". Bude mít mnohem víc energie a  budou se jí stávat různé náhody, takže toho ve skutečnosti stihne mnohem víc. A bude jen v přítomnosti a přestane "Čas" vnímat. Takže pro ní najednou "Čas" bude neomezený.

"Magdaléna" je ráda. Ale stejně se jí nechce čekat, až "Transformací" projde i její "Spřízněná duše". Myslí si, že to bude trvat dlouho, a neví, co s tím. Jenže "Honza" jí říká, že to si jenom ona myslí, že on se transformuje nějak pomaleji. Ve skutečnosti je to tak, že "Spřízněné duše" procházejí vždycky stejnou "Transformací" ve stejném "Čase". Jenom každá zvlášť, takže to vzájemně nevědí.

"Syndrom vyhoření" teď odchází. "Transformace" úplně skončila.

Při "Transformaci" jde vlastně o to, přestat vnímat dávání a přijímání. A jen vyzařovat jemnější energii a vnímat přítomnost a lásku. S tím přichází mnohem více času a energie. Ale napřed se musí čas a energie jakoby úplně ztratit v sobě. A to právě je "Syndrom vyhoření".

Také dojde ke změně k něčemu mnohem lepšímu ve všech oblastech. Ty zároveň přestávají být jednotlivě důležité.

"Bůh" se teď dívá na celý prostor. "Magdaléna" stojí před ním, trochu vlevo, a dívá se na něj. "Bůh" jí vysvětluje, že teď je možné to, aby se setkala se svojí "Spřízněnou duši" a byly spolu.

Taky je jasné, že se teď vedle "Magdalény" její "Spřízněná duše" určitě objeví. I když není jasné, jakým způsobem. Ale o to se nemá starat. Měla by jen vnímat bezpodmínečnou lásku.

"Magdaléně" je teď jedno, jestli vedle ní její "Spřízněná duše" je nebo není. Je jí dobře i tak a nic nepotřebuje. Ale bylo by to docela hezké. A má pocit, že vedle ní asi je a že to je správně.

"Spřízněná duše" vnímá, že teď má být vpravo vedle "Magdalény". Neví, kdo je a jak se tu vzala, ale určitě má být u ní. "Honza" vnímá, že by docela rád šel na místo, kde je "Spřízněná duše".

"Bůh" se dívá na "Magdalénu" a její "Spřízněnou duši". Vysvětluje jí, že ve skutečnosti tohle je cesta, jak se k sobě spřízněné duše dostávají. Když obě vnímají bezpodmínečnou lásku a jsou s ní v souladu, dovede je postupně k sobě.

"Magdaléna" vnímá, že před ní je "Bůh". A vedle ní její "Spřízněná duše". "Magdaléna" vyzařuje svojí energii. Její "Spřízněná duše" taky energeticky září. A společně září ještě víc.

"Magdaléně" je moc dobře, je spokojená a šťastná.

*****************************************************************************************************************
Články je možné volně převzít, v nezměněné formě a s uvedením zdroje www.harmonickekonstelace.cz. Ukázky individuálních harmonických konstelací zveřejňuji jen v případě, že s tím klient souhlasí. Jména postav jsou změněna.